Monthly Archives: jún 2013

O čtyřech kořenech věty o dostatečném důvodu: filosofické pojednání.

Plinius starší, Kapitoly o přírodě, Praha 1974, s. 65.

Někdo by snad mohl mít naše celé nyní končící podání toho, co nazývám popření vůle, za neslučitelné s dřívějším výkladem nutnosti, který přísluší motivaci právě tolik jako každému jinému tvaru věty o důvodu. Motivy jako všechny příčiny jsou jen příležitostnými … Čítať ďalej →

Od dostatečně, v hranicích našeho způsobu pozorování, podaného popření vůle k životu, které je jediným v jevu vystupujícím aktem její svobody a proto, jak to nazývá Asmus, je transcendentální změnou, se neodlišuje nic víc než svévolné zrušení jejího jednotlivého jevu, … Čítať ďalej →

Po této odbočce věnované identitě čisté lásky se soucitem, jehož zpětné obrácení na vlastní individuum má za symptom fenomén pláče, se znovu vracím k našemu výkladu etického významu jednání, abych nyní ukázal, jak z téhož pramene, z něhož vyvěrá všechna … Čítať ďalej →

Viděli jsme, jak z prohlédnutí principia individuationis v menším stupni vychá­zí spravedlnost, ve vyšším vlastní dobré smýšlení, které se ukazuje jako čistá, tj. nezištná láska k jiným. Kde se dokonale naplňuje, tam se cizí individuum a jeho osud klade plně … Čítať ďalej →

Morálka bez odůvodnění, tedy pouhé moralizování, nemůže působit, protože nemotivuje. Avšak morálka, která motivuje, to může provést jen působením na sebelásku. Co však z této morálky pramení, nemá žádnou morální hodnotu. Z toho plyne, že morálkou a abstraktním poznáním vůbec … Čítať ďalej →

Všemi dosavadními úvahami o lidském jednání jsme si připravili pozorování poslední a velmi jsme si ulehčili úlohu povznést vlastní etickou významnost jednání, která se v životě označuje slovy dobrý a špatný, k abstraktní a filosofické zřetelnosti a prokázat ji jako … Čítať ďalej →

Avšak od našeho nikoli mýtického, nýbrž filosofického podání věčné spra­vedlnosti chceme nyní postoupit k jí příbuznému pozorování etické významnosti jednání a svědomí, které je pouze jejím pociťovaným poznáním. — Chci jenom na tomto místě ještě upozornit na dvě zvláštnosti lidské … Čítať ďalej →

Učili jsme se poznávat časnou spravedlnost, která má své místo ve státě, jako odplácející či trestající, a viděli jsme, že se stává spravedlností jedině s ohledem na budoucnost, neboť bez tohoto ohledu by všechno trestání a odplácení zůstalo neoprávněným zločinem, … Čítať ďalej →