Daily Archives: 28 apríla, 2013

To, co pro nejnižší stupně objektity vůle vykonávají dvě zmíněná umění, to pro vyšší stupeň vegetabilní přírody vykonává krásné zahradní umění. Krajinná krása nějakého místa spočívá velkým dílem v rozličnosti v něm se nacházejících přírodních předmětů a potom v tom, … Čítať ďalej →

Hmota jako taková nemůže být podáním nějaké ideje. Jak jsme totiž zjistili v první knize, je skrz naskrz kauzalitou: její bytí je prostě působení. Kauzalita je však tvarem věty o důvodu. Poznání ideje naproti tomu bytostně vylučuje obsah oné věty. … Čítať ďalej →

Vracím se zpět k našemu výkladu estetického pojmu. Poznání krásného klade sice vždy čistě poznávající subjekt a poznávanou ideu jako objekt zároveň a neodlučitelně. Přesto však pramen estetického požitku tkví jednou více v zachy­cení poznané ideje, jindy více v duševním … Čítať ďalej →

Chod našeho pozorování učinil nutným zařadit pojednání o vznešeném, které dokončilo pozorování krásného teprve z poloviny, pouze z jeho subjektivní stránky. Neboť to byla právě jen zvláštní modifikace této subjektivní stránky, která odlišovala vznešené od krásného. Zda je totiž stav … Čítať ďalej →

Protože protiklady se vysvětlují, měla by zde najít své místo poznámka, že vlastním protikladem vznešeného je něco, co se za to asi na první pohled nepovažuje: dráždivé. Rozumím tím to, co vůli, tím, že se jí nabízí, bezprostředně udržuje, podněcuje. … Čítať ďalej →

Na všechna tato pozorování — která mají vyzvednout subjektivní část este­tického zalíbení, tedy zalíbení, pokud je radostí z pouhého názorného poznání jako takového, v protikladu k vůli — navazuje jako bezprostředně s tím související následné vysvětlení naladění, kterým se nazývá … Čítať ďalej →

V estetickém způsobu pozorování jsme našli dvě neoddělitelné součásti: pozná­ní objektu ne jako jednotlivé věci, nýbrž jako platónské ideje, tj. jako trvalé formy tohoto celého rodu věcí; a pak sebevědomí poznávajícího, ne jako individua, nýbrž jako čistého, vůleprostého subjektu poznání. … Čítať ďalej →

Ačkoli nyní, podle našeho podání, spočívá genialita ve schopnosti nezávisle na větě o důvodu poznávat místo jednotlivých věcí, jež mají svou existenci jen v relacích, jejich ideje, a stát proti nim jako korelát ideje, tedy už ne jako individuum, ale … Čítať ďalej →

Dějiny sledují nit událostí. Jsou pragmatické, pokud jsou odvozovány podle zákonů motivace. Tento zákon jevící se vůle tu určuje, kde je sled událostí osvětlen poznáním. Na nižších stupních objektity vůle, kde ještě působí bez poznání, sleduje zákony změn jejích jevů … Čítať ďalej →

Abychom dosáhli hlubšího vhledu do podstaty světa, je nezbytně nutné učit se rozlišovat vůli jako věc o sobě od její adekvátní objektity a od různých stupňů, na nichž vystupuje zřetelněji a úplněji, tj. ideje samy od pouhého jevu idejí ve … Čítať ďalej →