11) Vyjdi z dětství, příteli, probuď se!
12) Základní dogma védské školy nespočívalo v popírání existence hmoty, tj. její pevnosti, neprostupnosti, rozprostraněnosti (což popírat by bylo bláhové), ale v korekci jejího obvyklého pojetí tvrzením, že nemůže existovat nezávisle na mentální percepci: existence a vnímání jsou tedy konvertibilní pojmy.
13) Ueberden Satz vom Grunde, 2. vyd., §22.
14) Kant sám tento pojem rozumu popletl, na což odkazuji k Příloze, jakož i ke svým „Grundprobleme der Ethik“: Gründl, d. Moral, §6, s. 148-154,1. vyd.(2. vyd. s. 146-151).
15) Pro některé úkony jsou zvláštní slovní obraty a starý jazyk je označuje výrazy velmi výstižnými a poučnými. (Seneca, Výbor z listů Luciliovi, Praha 1987. s. 148.)
16) Že hmota a substance jsou jedno, je vyloženo v Příloze.
17) To je také důvod pro Kantův výklad hmoty, „že je tím, co se pohybuje v prostoru“, neboť pohyb spočívá ve spojení času s prostorem.
18) Nikoli z poznání času, jak míní Kant, o čemž mluvím v Příloze.
20) Sofoklés, Tragédie. Aiás. Praha 1975, s. 467.
21) Jsme z takové látky, jako sny a náš krátký život je obklopen spánkem.
22) Viz o tom Die vierfache Wurzel des Satzes vom Grunde. 2. vyd., §49.
23) K těmto prvním sedmi paragrafům patří první čtyři kapitoly první knihy dodatků.
24) Málo lidí přemýšlí, ale každý chce mít nějaké mínění.
25) S tímto paragrafem srovnej §26 a 27 druhého vydání Pojednání o větě o důvodu.
26) K tomu kap. 5 a 6 druhého svazku.
27) K tomu kap. 9 a 10 druhého svazku.
28) K tomu kap. 11 druhého svazku.
29) Myslím tudíž, že fyziognomika nemůže s jistotou jít dále, než k sestavení několika všeobecných pravidel, např. takovýchto: z čela a oka lze vyčíst projev intelektuality, z úst a dolní poloviny obličeje mravní projev a projevy vůle; čelo a oko se vykládají navzájem, vidíme-li jedno z nich, napůl jim porozumíme: génius nikdy nebývá bez vysokého, širokého, krásně klenutého čela, to však najdeme často i jindy. Z oduševnělého vzezření lze též usuzovat na ducha tím jistěji, čím ošklivější bývá obličej, a z hloupého vzezření lze usuzovat na hloupost tím jistěji, čím je obličej krásnější, jelikož krása jako přiměřenost k typu lidství již na sobě a pro sebe nese výraz duševní jasnosti, kdežto s ošklivostí se to má naopak atd.
30) Cítíme úmysl a rozladíme se.
31) Nikdo nemůže dlouho držet osobnost ve smyšlených řetězech.
32) K tomu kap. 7 druhého svazku.
33) K tomu kap. 8 druhého svazku.
34) Suárez. Disput. metaphysicae, Uisp. III, seet. 3, lit. 3.
35) K tomu kap. 12 druhého svazku.
36) Zde se nesmí myslet na Kantovo zneužívání řeckých výrazů, které je pokáráno v Příloze.
37) Spinoza, který se vždy honosí tím, že si vede more geometrico, činil tak vskutku ve větší míře, než si byl vědom. Neboť co pro něj bylo z bezprostředního názorného pochopení podstaty bytí světa jisté, to se snaží logicky demonstrovat nezávisle na onom poznání. Zamýšleného a jemu již dříve známého výsledku dosáhne pak ovšem jen tak, že za východisko bere libovolné utvořené pojmy (substantia, causa sui atd.) a v dokazování si dovoluje veškerou libovůli, k níž podstata širokých pojmových rozsahů dává pohodlnou příležitost. To pravdivé a výborné v jeho učení je proto u něho zcela nezávislé na důkazech, právě tak jako v geometrii. K tomu kap. 13 druhého svazku.
38) Pravdivá je tedy filosofie, která nejvěrněji mluví hlasem světa samého, je jakoby zápisem diktátu světa a není nic jiného než jeho obrazem a reflexí, nepřipojuje nic zvláštního, ale vše opakuje a rezonuje.
39) K tomu kap. 17 druhého svazku.
40) Homér, Ílias, překl. R. Mertlík. Praha 1980, s. 465.
41) Mysl buď pomůže, nebo obelstí.
42) Bolest nevzbuzuje chudoba, ale žádostivost.
43) Všechna hnutí mysli vznikají na základě úsudku a představy. Cicero, Tusculské hovory, 4, 6, Praha. Lidé nejsou zneklidňováni věcmi, nýbrž svými vlastními názory o věcech. Epiktétos, Rukojeť. Rozpravy, c. V, Praha 1972, s. 29.
44) Haec est causa mortalibus omnium malorum, non posse communes notiones aptare singularibus. (Příčinou všeho smrtelného zla je, že se obecné mínění prostě nemůže přizpůsobit.) Epict. dissert., III. 26.
45) Žít v souladu: tedy žít, rozumně a svorně.
46) Ctnostné bytí duše s sebou nese celý harmonický život.
47) Rozum přináší věčný klid: Žádostivost tebou vždy jen zmítá a souží tě. Jen strach a prostřednost potřebují naději.
Arthur Schopenhauer 